La Storia
O Itálii, přinejmenším jako o jejím geografickém významu, se začalo hovořit již v epoše Etrusků. Svědectví o této velké civilizaci nám podávají pozůstatky v mnoha muzeích především v Toskánsku a Latium, ale také i v Umbrii a Campánii a v některých oblastech v Emilia Romagna a Lombardii.
Počínaje 3. stoletím před Kristem přišli Římané, kteří pod svou nadvládou sjednotili celou zemi (a mimo jiné též velkou část Evropy).
Slovo Itálie bylo vyobrazeno poprvé na minci z 1. století před Kristem. Což byl následek vzpoury italského lidu proti Římu. Tato mince byla objevena v Ambrusku, v Corfiniu. Jednalo se tehdy o hlavní město spojenecké federace s názvem Italica.
Dlouhá nadvláda Říma (od 3. století před Kristem do 5. století po Kristu) však přinesla celé Itálii mnoho důležitých věcí: silnice, vodovody, chrámy, památky, města, mosty a divadla. Vzpomínky z minulých časů nicméně můžeme spatřit v každém kousku Itálie, od severu k jihu. Po pádu římského impéria vpadli a ovládli Itálii cizí národy, což je patrné zejména na jihu a na Sicílii.
Nicméně, díky nezávislosti městských států na středním severu (Benátky, Florencie, Siena, Janov, Miláno) se Itálie stala zemí rozkvétajícího se uměním, obchodem, prosperitou a civilizací. Během dalších století malé státy neodolaly invazím velkých okolních států jako bylo Španělsko nebo Rakousko. Pouze malé království, Piemont, si udrželo nezávislost a po období napoleonské okupace se stalo „motorem“ italského obrození, velkého hnutí, které trvalo od roku 1870 do konečného spojenectví Itálie, pod vedením skutečného království v Savojsku. Po druhé světové válce, v roce 1946, si lidové referendum zvolilo svržení monarchie a založení republiky.